Lukáš Šnóbl na krajinářském výtvarném kurzu v Rokytnici ukazuje medaili | FOTO: Jiří Petera

HRAJI DOBŘE GOLF

Studium grafiky u nás zahájil zajímavý student Lukáš Šnóbl. Daří se mu vítězit v golfu pro handicapované, a to nejen v České republice.

„Dneska jsem hrál hrozně blbě,“ řekl Lukáš, když přicházel z 18. jamky golfového hřiště v Abenbergu v Německu – následně si domů přivezl bronzovou medaili! Když ho vyhlašovali, nevěřil svým uším. Nerozuměl německy, ale vlastní jméno (Lukáš Šnobl) přeslechnout nemohl.
Setkal jsem se s ním poprvé v roli studenta na krajinářském kurzu v Rokytnici. Seděli jsme s kolegy u večeře a diskutovali o tom, kam tohoto studenta ubytovat. Kvůli sportovní reprezentaci v zahraničí totiž přijel o den později. Jeho medaile se nám všem zdála výbornou omluvou. Zaujalo nás, že je v golfu tak úspěšný, když má zdravotní handicap.
Sedl jsem si s ním ještě, když ostatní odešli: „Co všechno jsi vyhrál?“ On chvíli přemýšlel, kde začít, a pak zvolil zatím asi svůj největší úspěch: „V České Lípě jsem skončil po dvou dnech první a druhý ve dvou kategoriích,“ pak ještě upřesnil: „Celkem nás soutěžilo v kategorii hcp osmnáct (5–36) šedesát pět.“
„Vau, šedesát je hodně, ale co znamenají ta další čísla?“ 
„To je kategorie hráčova handicapu. Já mám handicap 22,9 a když je pak hřiště 72 ran, tak můžu zahrát o 23 ran navíc. Každý má jinou kompenzaci, aby měl ve výsledku stejné šance vyhrát. Mění se to někdy i podle obtížnosti hřiště.
„Aha,“ přikývl jsem, „jak problematické máš vlastně postižení?“
„Můj handicap po pravdě řečeno nefunguje jako postižení, ani ho tak nevnímám," opravil mou totální neznalost pravidel golfu: "Je to spíš kategorie výkonnosti hráče, jako mají mezi dětmi kategorie mladších žáků, starších žáků, juniorů atd. Výkon je jen jinak posuzován.“
„Rozumím a jestli dobře počítám, tak už máš celkem tři medaile, že?
„Ne, mám jich mnohem víc. Mám plnou poličku pohárů, medailí, taky mám cenu skokan roku z Mariánských lázní, kde vyhodnotili, že jsem se zlepšil o nejvíc bodů za jediný rok. Vloni jsem dokonce vyhrál svého prvního melouna.“
„Páni, tak to seš ve vatě!“ řekl jsem ohromeně.
„Ne, meloun je druh plodové zeleniny patřící do čeledi tykvovitých,“ usadil mě Lukáš se smíchem.
„Ó, to ale není moc vzácnost. Co jsi s tou zeleninou udělal?“
„Rozdělil jsem se s kedíkem.“

Zatvářil jsem se nechápavě, takže Lukáš dodal: „Caddy je ten, kdo se stará o hole.“
„Aha, a to je u Tebe kdo?“
„Máma,“ řekl se samozřejmostí až nečekanou.
„Jistě, tak to máš dobré!“ přikývl jsem a zamířil ke konci rozhovoru: „Vyhráváním zeleniny se člověk neuživí. Přišel jsi k nám na Kybernu, aby ses něčemu profesionálně užitečnému naučil?“
„No jo, ano,“ zasmál se zase on.
„Na které předměty se tedy nejvíc těšíš? “
„Na focení a angličtinu, ta se opravdu hodí.“

„Ty chceš být profi fotografem? “ zeptal jsem se a z mlčení jsem hned poznal, že jsem takříkajíc „jamku“ tímto dotazem netrefil. Ale nakonec Lukáš odpověděl kladně.
„Kdybych mohl fotit profesionálně turnaje, tak by to mohlo být pro mě zajímavý.“
„Dobře. Tak mnoho zdaru a ať se Ti u nás líbí,“ uzavřel jsem a poděkoval za rozhovor.